Poslední léto ve městě

Třicátník Leo tráví celé dny tím, že se nazdařbůh poflakuje po římských ulicích a náměstích, vysedává po kavárnách s náhodnými známými a marně čeká na svou příležitost Nemá žádnou stálou práci ani přátele, jedinou jistotu mu v neukotveném životě dává pronajatý byt a ojeté auto. Z existenciální letargie ho vytrhne temperamentní Arianna, ale i ta zakrátko zase zmizí. Významnou roli v románu, který atmosférou připomíná Felliniho Sladký život, hraje Řím; metropole, do jejíž omamné náruče se hrdina s nadějí vrhá, ale namísto splněných snů ho čeká jen tvrdá a bezútěšná realita. Město s potutelným odstupem přihlíží alkoholovým excesům a nočnímu víření, dobře ví, že noční příslib radosti s ránem vyprchá a znovu se vrátí osamělost a nahořklý pocit nenávratně ztraceného času Calligarich zobrazuje život jedince, jenž je jako vytržený z filmu Sladký život Federica Felliniho nebo Velké nádhery Paola Sorrentina. Příjemně melancholický a ponurý román. De Standaard Každá krásná věta chutná jako dokonalý Negroni. Focus Knack Žádná lepší kniha na rozloučení s létem není. De Morgen Nejkrásnější příběh lásky tohoto roku. Existenciální, emotivní román. Jedním slovem: potřebný. - Gli stati generali Snažím se psát příběhy, které by se mně samotnému líbilo číst. Vycházejí z jakési vnitřní potřeby. Jen tak je možné zasáhnout čtenáře až na těch nejintimněších místech. - Gianfranco Calligarich Řím má v sobě zvláštní omamnost, která spaluje vzpomínky. Víc než město je to vaše skrytá tvář, číhající šelma. Ostatně je to tak vždycky. Člověk dělá všechno pro to, aby se držel stranou, a pak se jednoho krásného dne, aniž ví proč, ocitne uvnitř historie, která ho dovede přímo na konec. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.