Masarykova univerzita v Brně - Příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě

Nakladatelství MU vydalo v roce 90. výročí založení univerzity knihu o jejích dějinách: Masarykova univerzita představuje z hlediska bádání nad dějinami vysokého školství a vyššího vzdělání ve 20. století velmi zajímavý případ. Její historický příběh je dlouhým řetězem snah o akceptaci práva na existenci, zápasem o kontinuitu vědeckého bádání a bojem s nepřízní nedemokratických režimů. Je ovšem na druhé straně svědectvím o nezlomné vůli univerzitních pracovníků překonat obtíže a náročná období, o ideálech a étosu, v nichž je zakotvena evropská univerzitní tradice. Kniha si klade dva stejně významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání v kontextu českých moderních dějin. Publikace proto hodlá oslovit široký okruh čtenářů spojených s Masarykovou univerzitou, Brnem a Moravou a připomenout jim u příležitosti jubilea slavné i stinné stránky dějin alma mater. Autorům však jde také o příspěvek do vědecké diskuse, probíhající dosud spíše mimo okruh domácí vědy, o otázce postavení univerzity ve společnosti, o proměnách vědy, vysokoškolského studia a celé univerzitní kultury ve velmi dramatických a totalitními ideologiemi silně poznamenaných českých a evropských dějinách 20. století. „Pozoruhodnou vlastnost textu knihy spatřuji ve vytrvalé snaze autorů neulpět v minulosti a zároveň ji ani nepřikrašlovat, obcházet nebo zapírat. Je tomu tak proto, že autoři umí hledat sporadické spojnice i nové tendence, o nichž jsou přesvědčeni, že směřují do slibné budoucnosti. Na tento úkol se připravili velmi zodpovědně svým bádáním v řadě historických pramenů, nezřídka pak i dokumentů archivní povahy. Jejich úkol nebyl nikterak ulehčen mírou zpracování dějin jednotlivých fakult brněnské univerzity, jež díky tomu, že vznikla v roce 1919, byla ve formování svého profilu poznamenána turbulentními dějinami ,krátkého‘ 20. století způsobem, který lze místy považovat za paradigmatický.“ prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc., Univerzita Karlova (z recenzního posudku