Martin Maxmilián L. Janda
Syndrom CAN - V moderním pojetí
Tak jak se mění čas a lidi kolem nás, tak se mění i skutečnosti, s nimiž se můžeme během našeho života setkat. Mezi tyto skutečnosti samozřejmě patří i syndrom CAN, který je v současné době často diskutovatelný jak na veřejnosti, tak v médiích. Bohužel však jsou oporou jen zastaralé výzkumy a informace. Moc lidí v ČR si ještě netrouflo vypracovat nový náhled anebo vyvrátit stálé předsudky. Nejspíše se obávají toho, co by na to veřejnost řekla anebo že by jejich práce nebyla nikdy přijata je to však mýlka. Lidská populace musí ve svých výzkumech pokračovat, vyvracet a nastavovat nové poznatky k tomu, aby se některé věci vymanily z našeho bytí. Sbírání dat po školách, kde děti ani neznáte, je sice hezká vědecká představa, ale realita, prožitky a praxe jsou o něčem jiném. Během svého působení v pedagogice a psychologii jsem se setkal s mnohými situacemi a rodiči/dětmi, řešil jsem řadu problémů, které byly na hranici a co nesnesly odkladu. Viděl jsem, jak řada rodičů si zvětšuje ego tím, že své děti nutí i přes bolest a pláč do věcí, které samy nechtějí, a tím se na nich ve své podstatě dopouštějí týrání. Zažil jsem i to, když se matka snažila svého 12letého syna zlomit a přesvědčit jej, že musí být heterosexuálně zaměřený křičela na něj, že ho raději zabije i přesto, že chlapec stál na římse dvanáctipatrového věžáku. Za svůj život jsem se setkal s různými situacemi a teď již vím, že je potřeba lidem otevírat oči člověk se rodí jako osobnost, tak proč se my lidé snažíme rozhodování našich dětí potlačovat a ničit jejich duši? To je otázka, na kterou nikdo odpovědět nechce a každý se jí obává. Lidé by se měli nad sebou zamyslet a poté rozhodovat za ostatní. Ne, ještě něco lepšího. Lidé by se měli naučit, že za sebe rozhodují sami. Nevidím důvod, proč v dětech člověk musí neustále vyvolávat strach. Podívejte se na to sami dítě je sice nějakým způsobem vychováváno, proti tomu nic nemám, ale pokud začnete omezovat děti již v raném věku, tak se jim to zafixuje do paměti a oni budou to samé praktikovat na svých dětech. Pokud by lidé dokázali nastavit neutralitu, tak by nejspíše došlo i k posunu lidského myšlení. V případě, že budeme ale děti okřikovat, křičet na ně, ubližovat jim, nutit je dělat věci, které se jim příčí, anebo je týrat, svět nikdy nezměníme. Mgr. Martin Maxmilián L. Janda, DiS., BLJ.
Tak jak se mění čas a lidi kolem nás, tak se mění i skutečnosti, s nimiž se můžeme během našeho života setkat. Mezi tyto skutečnosti samozřejmě patří i syndrom CAN, který je v současné době často diskutovatelný jak na veřejnosti, tak v médiích. Bohužel však jsou oporou jen zastaralé výzkumy a informace. Moc lidí v ČR si ještě netrouflo vypracovat nový náhled anebo vyvrátit stálé předsudky. Nejspíše se obávají toho, co by na to veřejnost řekla anebo že by jejich práce nebyla nikdy přijata je to však mýlka. Lidská populace musí ve svých výzkumech pokračovat, vyvracet a nastavovat nové poznatky k tomu, aby se některé věci vymanily z našeho bytí. Sbírání dat po školách, kde děti ani neznáte, je sice hezká vědecká představa, ale realita, prožitky a praxe jsou o něčem jiném. Během svého působení v pedagogice a psychologii jsem se setkal s mnohými situacemi a rodiči/dětmi, řešil jsem řadu problémů, které byly na hranici a co nesnesly odkladu. Viděl jsem, jak řada rodičů si zvětšuje ego tím, že své děti nutí i přes bolest a pláč do věcí, které samy nechtějí, a tím se na nich ve své podstatě dopouštějí týrání. Zažil jsem i to, když se matka snažila svého 12letého syna zlomit a přesvědčit jej, že musí být heterosexuálně zaměřený křičela na něj, že ho raději zabije i přesto, že chlapec stál na římse dvanáctipatrového věžáku. Za svůj život jsem se setkal s různými situacemi a teď již vím, že je potřeba lidem otevírat oči člověk se rodí jako osobnost, tak proč se my lidé snažíme rozhodování našich dětí potlačovat a ničit jejich duši? To je otázka, na kterou nikdo odpovědět nechce a každý se jí obává. Lidé by se měli nad sebou zamyslet a poté rozhodovat za ostatní. Ne, ještě něco lepšího. Lidé by se měli naučit, že za sebe rozhodují sami. Nevidím důvod, proč v dětech člověk musí neustále vyvolávat strach. Podívejte se na to sami dítě je sice nějakým způsobem vychováváno, proti tomu nic nemám, ale pokud začnete omezovat děti již v raném věku, tak se jim to zafixuje do paměti a oni budou to samé praktikovat na svých dětech. Pokud by lidé dokázali nastavit neutralitu, tak by nejspíše došlo i k posunu lidského myšlení. V případě, že budeme ale děti okřikovat, křičet na ně, ubližovat jim, nutit je dělat věci, které se jim příčí, anebo je týrat, svět nikdy nezměníme. Mgr. Martin Maxmilián L. Janda, DiS., BLJ.
Jazyk | český |
Vydavateľ | Tribun EU |
Rok vydania | 2021 |
Počet strán | 66 |
Typ viazania | brožovaná |
Rozmery (š-v-h) | 210x148 |
EAN | 9788026316435 |
Dodacia doba | nedostupné |