Eric Hammel
Mundská stezka - Válka v jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku
Souostroví Šalamounových ostrovů se táhne přibližně východozápadním směrem od Nové Guineje na San Cristobal. Pro japonské Císařské ozbrojené síly v roce 1942 představovalo přirozenou cestu vedoucí do jižního Pacifiku. Když byly japonské síly poraženy na Guadalcanalu, uvědomili si japonští velitelé, že postup na východ byl moc rychlý a že jejich porážka byla mimo jiné také způsobena absencí vhodných leteckých základen mezi bojištěm na Guadalcanalu a velitelstvím v Rabaulu, vzdálenost mezi nimiž obsahávala více než 600 mil. Když se poslední japonské útoky na Guadalcanalu rozbíjely o obranný perimetr námořní pěchoty, dospělo japonské velení k závěru, že je potřeba na Mundě na ostrově Nová Georgia vybudovat letiště jako záchytný bod v centrálních Šalamounových ostrovech. Také Američané pohlíželi na Šalamounovy ostrovy jako na cestu, ale tentokrát vedoucí opačným směrem – na Rabaul, Filipíny a nakonec i k samotným japonským ostrovům. Obě velké pacifické mocnosti se tak uprostřed řetězce Šalamounových ostrovů střetly v červnu 1943, když se nezkušená divize amerického pozemního vojska vylodila na Nové Georgii a začala postupovat po Mundské stezce k letišti. Tato „zapomenutá“ bitva představuje ve skutečnosti jednu z prvních „vytrucovaných“ amerických ofenzivních akcí v Pacifiku; jako taková poprvé seznámila nezkušené americké vojáky zelenáče i jejich stejně zelené velitele s realitou válčení v džungli. V knize Mundská stezka Eric Hammel líčí dramatický a drásavý příběh vojáků, kteří poprvé musí čelit bažinatému terénu deštného pralesa, bunkrům z kmenů palem a korálové horniny, zákeřným odstřelovačům ukrytým v korunách stromů, neustávajícímu dešti, protiútokům japonských letadel a lodí, logistické a noční můře života a pohybu v bezedném bahně. Pečlivě naplánovaná ofenzíva se brzy proměnila v izolované střety malých jednotek. Poprvé se zde v plném rozsahu objevil fenomén, který američtí vojenští lékaři označí jako „vyčerpání z boje“ a „válečnou neurózu“, při nichž se muži, ač nijak nezranění, stávají nepoužitelnými pro další boj. Celá kampaň se podle Hammelových slov stala „vynikající možností pro studium procesu, univerzální vojenské pravdy, v němž se ze štěňátek stávají vyhladovělí, krvežízniví a staří váleční psi.“ A když toto tažení skončilo, nemohl už nikdo pochybovat o tom, že se příliv války v Pacifiku obrátil, že síly, které budou napříště na Šalamounových ostrovech postupovat, budou americké síly, a že budou postupovat směrem k samotnému Japonsku.
Souostroví Šalamounových ostrovů se táhne přibližně východozápadním směrem od Nové Guineje na San Cristobal. Pro japonské Císařské ozbrojené síly v roce 1942 představovalo přirozenou cestu vedoucí do jižního Pacifiku. Když byly japonské síly poraženy na Guadalcanalu, uvědomili si japonští velitelé, že postup na východ byl moc rychlý a že jejich porážka byla mimo jiné také způsobena absencí vhodných leteckých základen mezi bojištěm na Guadalcanalu a velitelstvím v Rabaulu, vzdálenost mezi nimiž obsahávala více než 600 mil. Když se poslední japonské útoky na Guadalcanalu rozbíjely o obranný perimetr námořní pěchoty, dospělo japonské velení k závěru, že je potřeba na Mundě na ostrově Nová Georgia vybudovat letiště jako záchytný bod v centrálních Šalamounových ostrovech. Také Američané pohlíželi na Šalamounovy ostrovy jako na cestu, ale tentokrát vedoucí opačným směrem – na Rabaul, Filipíny a nakonec i k samotným japonským ostrovům. Obě velké pacifické mocnosti se tak uprostřed řetězce Šalamounových ostrovů střetly v červnu 1943, když se nezkušená divize amerického pozemního vojska vylodila na Nové Georgii a začala postupovat po Mundské stezce k letišti. Tato „zapomenutá“ bitva představuje ve skutečnosti jednu z prvních „vytrucovaných“ amerických ofenzivních akcí v Pacifiku; jako taková poprvé seznámila nezkušené americké vojáky zelenáče i jejich stejně zelené velitele s realitou válčení v džungli. V knize Mundská stezka Eric Hammel líčí dramatický a drásavý příběh vojáků, kteří poprvé musí čelit bažinatému terénu deštného pralesa, bunkrům z kmenů palem a korálové horniny, zákeřným odstřelovačům ukrytým v korunách stromů, neustávajícímu dešti, protiútokům japonských letadel a lodí, logistické a noční můře života a pohybu v bezedném bahně. Pečlivě naplánovaná ofenzíva se brzy proměnila v izolované střety malých jednotek. Poprvé se zde v plném rozsahu objevil fenomén, který američtí vojenští lékaři označí jako „vyčerpání z boje“ a „válečnou neurózu“, při nichž se muži, ač nijak nezranění, stávají nepoužitelnými pro další boj. Celá kampaň se podle Hammelových slov stala „vynikající možností pro studium procesu, univerzální vojenské pravdy, v němž se ze štěňátek stávají vyhladovělí, krvežízniví a staří váleční psi.“ A když toto tažení skončilo, nemohl už nikdo pochybovat o tom, že se příliv války v Pacifiku obrátil, že síly, které budou napříště na Šalamounových ostrovech postupovat, budou americké síly, a že budou postupovat směrem k samotnému Japonsku.
Jazyk | český |
Vydavateľ | Naše vojsko |
Rok vydania | 2009 |
Počet strán | 324 |
Typ viazania | Knihy viazané |
Hmotnosť (g) | 670 g |
Rozmery (š-v-h) | 167x238 |
EAN | 9788020610140 |
Dodacia doba | nedostupné |