Útěk do pekla

Ve vojenských dějinách 20. století pravděpodobně nenajdeme mnoho témat, která by vzbuzovala takový zájem jako Himmlerovy Waffen-SS. Je sporné, zda je tento zájem vyvolán obdivem nebo hanbou. Waffen-SS zřejmě navždy budou zdrojem kontroverzí. Vyčítá se jim brutalita a oddanost nacistickému režimu. Na druhou stranu se však nezapomíná i na jejich pozitivní hodnoty, jako bylo vojenské kamarádství, statečnost nebo spolehlivost. Waffen-SS sloužily zločinnému režimu, jejich vysoká bojová hodnota je však skutečností. Do Waffen-SS bylo odvedeno 8200 občanů Slovenského státu, což není zanedbatelný počet. Jedním z nich byl Gustav Wendrinský. A nebyl to jen tak nějaký řadový voják. Jeho příběh je určen všem, kdo mají zájem se dozvědět něco o historii, jaká skutečně byla. O leteckých esech, mimořádně úspěšných bojových letcích z období druhé světové války, se napsalo mnoho knih. Většina z nich pochází od německých autorů. Jejich hrdinové nasedají do letadel a míří k nepřátelským zbrojovkám, pevnostem, mostům. V těchto knihách se nepíše o tom, že letadla neničila pouze zbrojovky, muniční sklady a jiné vojenské objekty, ale také města, kde žily desítky tisíc obyvatel. O protitankových střelcích se dá přinejmenším tvrdit, že se soustředili na čistě vojenské cíle. Ve druhé světové válce hrály prim tankové jednotky. Důsledkem toho bylo kromě jiného i to, že se objevili noví hrdinové, protivníci těchto děsivých zbraní: protitankoví dělostřelci. Ti nejúspěšnější byli považováni za hrdiny jen v úzkém okruhu svých spolubojovníků. Již na začátku války se objevilo několik mimořádných protitankových střelců. Jedním z nich byl i Gustav Wendrinský, rodák z Bratislavy. V letech 19401945 sloužil u Waffen-SS, konkrétně v 8. SS-Kavallerie-Division Florian Geyer. Během ústupových bojů v Rusku zničil 45 tanků protivníka jediným kanonem (čtyři tanky vyřadil pancéřovou pěstí), což je nejvyšší počet tanků zničených jedním protitankovým kanonem v druhé světové válce (v jediném dni si Wendrinský na své konto připsal šest tanků T-34!). Někteří čtenáři mohou tuto knihu chápat jako oslavu jednotek Waffen-SS. Záměrem autora však bylo ukázat, že muži se zlověstnými runami na výložkách, kteří páchali strašné zločiny a zvěrstva, byli současně nejlepšími německými vojáky. Byly mezi nimi i tisíce mužů, kteří u polních jednotek plnili své bojové úkoly po boku armády a na válečných zločinech se nepodíleli. Jedním z nich byl i Gustav Wendrinský. Jeho jméno navždy zůstane synonymem pro protitankové eso.