Kolektív autorov
Island- Merian 2 vyd.
Island, ostrov ohně a ledu, dosud prožívá proces geologického utváření zemského povrchu. Na ostrovech Vestmannaeyjar, v nehostinné měsíční krajině kolem sopky Askja nebo v okolí sopky Krafla nedaleko jezera Mývatn pokrývá zemi mladá vrstva lávy. Výbuchy žhavého magmatu v nitru Země vytvořily na povrchu ostrova krátery s kruhovými nasypanými valy, kráterové řady či tabulové sopky skryté pod ledovcem. Podle seismologů vybuchne na Islandu alespoň jedna sopka každých pět let. Poslední byla Hekla na jihu ostrova, která v únoru 2000 přichystala monumentální ohňostroj, tryskající z sedmikilometrové erupční pukliny. Současně je však jedna desetina povrchu Islandu pokryta ledovcem. Samotný ledovec Vatnajökull je větší než všechny alpské ledovce dohromady. Jeho jezera jsou zahřívána podzemní sopečnou činností a tak jsou chráněna před opětovným zamrzáním. Z ohně a ledu vzniká třetí pro Island charakteristický živel – voda. Najdete ji zde ve všech třech skupenstvích: kapalném, plynném i pevném. Nepředstavitelná množství vod z tajících ledovců hřmí v létě v úzkém kaňonu zlatého vodopádu Gullfossu, spadají ze stupňů mohutného vodopádu Dettifossu nebo Svartifossu, lemovaného čedičovými sloupy. Každých pár minut vytryskne vařící a pářící pramen gejzíru Strokkuru v oblasti Haukadalur a solfatarové pole v Kverkfjöllu dýmá exhalacemi plynů a par zpod bizarních ledových útvarů. Druhý největší ostrov Evropy obývá jen čtvrt milionu lidí. Zatímco v Reykjavíku se vytvořila moderní konzumní společnost, venkov zůstává věren svým tradicím. Ty se odrážejí např. ve stravovací kultuře, jež oplývá takovými pokrmy, jako jsou „tresčí kůstky naložené v kyselé syrovátce“ nebo „fermentovaný žralok“, což jsou kousky masa z břišní partie žraloka, po dlouhé měsíce „naložené“ v říční vodě, zakopané v říčním dně. Nejznámější současná islandská zpěvačka Björk vnesla rytmus a zvukovou kulisu islandské přírody do svých působivých písní: „Zažila jsem tání ledu na lávových polích. Jediné, co bylo slyšet, bylo pukání obrovského ledového příkrovu. Polární záře problikávala nad hustou vrstvou mraků… To bylo to pravé techno.“
Island, ostrov ohně a ledu, dosud prožívá proces geologického utváření zemského povrchu. Na ostrovech Vestmannaeyjar, v nehostinné měsíční krajině kolem sopky Askja nebo v okolí sopky Krafla nedaleko jezera Mývatn pokrývá zemi mladá vrstva lávy. Výbuchy žhavého magmatu v nitru Země vytvořily na povrchu ostrova krátery s kruhovými nasypanými valy, kráterové řady či tabulové sopky skryté pod ledovcem. Podle seismologů vybuchne na Islandu alespoň jedna sopka každých pět let. Poslední byla Hekla na jihu ostrova, která v únoru 2000 přichystala monumentální ohňostroj, tryskající z sedmikilometrové erupční pukliny. Současně je však jedna desetina povrchu Islandu pokryta ledovcem. Samotný ledovec Vatnajökull je větší než všechny alpské ledovce dohromady. Jeho jezera jsou zahřívána podzemní sopečnou činností a tak jsou chráněna před opětovným zamrzáním. Z ohně a ledu vzniká třetí pro Island charakteristický živel – voda. Najdete ji zde ve všech třech skupenstvích: kapalném, plynném i pevném. Nepředstavitelná množství vod z tajících ledovců hřmí v létě v úzkém kaňonu zlatého vodopádu Gullfossu, spadají ze stupňů mohutného vodopádu Dettifossu nebo Svartifossu, lemovaného čedičovými sloupy. Každých pár minut vytryskne vařící a pářící pramen gejzíru Strokkuru v oblasti Haukadalur a solfatarové pole v Kverkfjöllu dýmá exhalacemi plynů a par zpod bizarních ledových útvarů. Druhý největší ostrov Evropy obývá jen čtvrt milionu lidí. Zatímco v Reykjavíku se vytvořila moderní konzumní společnost, venkov zůstává věren svým tradicím. Ty se odrážejí např. ve stravovací kultuře, jež oplývá takovými pokrmy, jako jsou „tresčí kůstky naložené v kyselé syrovátce“ nebo „fermentovaný žralok“, což jsou kousky masa z břišní partie žraloka, po dlouhé měsíce „naložené“ v říční vodě, zakopané v říčním dně. Nejznámější současná islandská zpěvačka Björk vnesla rytmus a zvukovou kulisu islandské přírody do svých působivých písní: „Zažila jsem tání ledu na lávových polích. Jediné, co bylo slyšet, bylo pukání obrovského ledového příkrovu. Polární záře problikávala nad hustou vrstvou mraků… To bylo to pravé techno.“
Jazyk | český |
Vydavateľ | Jan Vašut, s.r.o. |
Rok vydania | 2017 |
Počet strán | 132 |
Typ viazania | Paperback |
Hmotnosť (g) | 217 g |
Rozmery (š-v-h) | 110-190 |
EAN | 9788075411068 |
Dodacia doba | nedostupné |