Asterion - Rukověť dobrodruha

Tento modul spojuje hlavní text s aplikací pravidel pro DrD a DrD+ přímo do jednoho kompaktního celku. Na rozdíl od předchozích modulů je určen především hráčum a až v druhé řadě Pánům jeskyně. Almendor na východě, Keledor na jihu, Danérie na západě a Storabsko, postaru Okmirea, na severu tvoří to, čemu se běžně říká Čtyři království. Obyvatelé těchto zemí nejsou zdaleka jen lidé, ale právě lidé jsou původními obyvateli a jsou to oni, kdo má naprostou početní většinu, kdo drží opratě vlády a kdo určuje kulturní povahu těchto států. Královští (jak se jim kdysi říkalo, než se jejich Velké království rozpadlo na dnešní čtyři) považují sami sebe a svou kulturu a civilizaci za nejlepší a nejvyspělejší na celém Asterionu. Cítí, že převyšují všechny ostatní rasy i národy, že jsou těmi vyvolenými, kterým bohové dali do vínku opanovat širý svět. A kolonizace Tary, kde narazili jen na, z jejich pohledu, primitivní divochy, je v tom utvrdila. Svůj podíl na tom má jednak jejich původ, který odvozují tisíce let nazpátek až k arvedanským Devíti knížectvím a Císařství, druhak víra v Sedmnáctku. Po staletí se Čtyři království snaží šířit svou víru v sedmnáct bohů mezi všechny své sousedy (elfy, trpaslíky, Seveřany), což se jim dařilo spíše s menším, než větším úspěchem. Na Taře v tomto úkolu pokračují. Důvodem jejich neúspěchu je možná to, že kněží Sedmnáctky jdou mírnou cestou, nesnaží se nikomu nic vnucovat násilím, jen ukazují výhody své víry. Samotní Královští si svých bohů váží, obětují jim, modlí se k nim, staví bohaté chrámy. Pravda, je mezi nimi jisté procento neznabohů, ale jen malé. Mezi lidmi koluje mnoho pověstí a příběhů o Sedmnáctce a bohové sami jsou někdy až velmi reální na to, aby se v ně dalo nevěřit. Široký panteon bohů odráží tolik aspektů lidské činnosti, že každý, od zemědělců, přes námořníky až po lovce nebo umělce, si snadno vybere svého patrona.